Při nákupu palivového dřeva se často porovnává především jeho cena za prostorový metr nebo za jinou jednotku objemu. Takové srovnání ale může být zavádějící, pokud se současně nezohlední druh dřeva a jeho hustota. Měkké dřevo totiž při stejném objemu obsahuje jinou hmotnost dřevní hmoty než například buk nebo dub. To se promítá do množství energie, které lze z určitého objemu paliva získat, ale také do manipulace a způsobu skladování. Palivové dřevo měkké proto dává smysl hodnotit nejen podle ceny, ale především podle toho, kolik dřevní hmoty skutečně kupujete a jaké má vlastnosti.
Měkké a tvrdé dřevo nejsou stejné
Mezi běžné měkké dřeviny patří například smrk, borovice nebo modřín, zatímco buk, dub nebo habr se řadí mezi tvrdé dřeviny. Rozdíl nespočívá pouze v tvrdosti materiálu. Pro vytápění je podstatná především objemová hustota dřeva, která ovlivňuje množství dřevní hmoty obsažené v určitém objemu.
Při stejném objemu proto může mít měkké dřevo nižší hmotnost než dřevo tvrdé. To ovlivňuje také množství energie, které lze z daného objemu paliva získat. Neznamená to však, že měkké dřevo je nekvalitní. Má pouze jiné vlastnosti a může být výhodné v situacích, kdy není prioritou maximální energetická hustota paliva.
Kilogram a prostorový metr
Při porovnávání palivového dřeva je důležité rozlišovat energii vztaženou k hmotnosti a energii vztaženou k objemu. Výhřevnost suchého dřeva se mezi jednotlivými běžnými dřevinami na jednotku hmotnosti neliší tolik jako jejich hustota. Zásadnější rozdíl proto vzniká ve chvíli, kdy porovnáváme stejné množství dřeva podle objemu.
Prakticky to znamená, že například jeden prostorový metr měkkého dřeva a jeden prostorový metr hustého tvrdého dřeva nemusí obsahovat stejné množství dřevní hmoty. Při porovnávání ceny je proto užitečné sledovat:
- druh dřeva a jeho hustotu,
- způsob, jakým je objem dřeva vyjádřen,
- vlhkost paliva,
- velikost a štípání jednotlivých polen,
- cenu vztaženou k množství skutečně využitelné energie.
Právě proto může být levnější palivo na jednotku objemu ve výsledku méně výhodné, pokud obsahuje výrazně méně dřevní hmoty. Naopak samotná cena za kilogram také nemusí být dostatečným ukazatelem, protože do výsledku vstupuje vlhkost a skutečná výhřevnost paliva.
Pixabay.com
Skladování ovlivňuje kvalitu
U palivového dřeva je zásadní také způsob skladování. Dřevo postupně ztrácí vodu a jeho vlastnosti se tím mění. Čím vyšší je obsah vody, tím více energie se při spalování spotřebuje na její odpaření. Suché dřevo proto umožňuje efektivnější využití energie než dřevo s vysokou vlhkostí.
Skladovací prostor by měl umožnit proudění vzduchu a zároveň chránit dřevo před srážkami. Důležité je také oddělit palivo od země, aby do něj nemohla pronikat půdní vlhkost. U měkkého dřeva je ochrana před vlhkostí obzvlášť důležitá také z hlediska jeho mechanické odolnosti. Palivové dřevo měkké se proto vyplatí skladovat tak, aby kolem polen mohl proudit vzduch a jejich vysychání mohlo pokračovat.
Co ovlivňuje praktické použití
Měkké dřevo má díky nižší hustotě obvykle rychlejší nástup spalování než hustší tvrdé dřevo. To může být užitečné například při roztápění nebo v situacích, kdy je žádoucí rychle zvýšit teplotu topeniště. Naopak při požadavku na dlouhé udržování žáru může být výhodnější palivo s vyšší hustotou.
Význam má také délka a tloušťka polen. Nabízené měkké palivové dřevo je například připraveno jako polínka o délce 33 cm, takže před použitím je potřeba ověřit, zda tento rozměr odpovídá konkrétnímu topidlu. Samotný druh dřeva proto není jediným faktorem, který rozhoduje o praktickém využití. Palivové dřevo měkké může být vhodným palivem tam, kde jeho vlastnosti odpovídají požadavkům konkrétního kotle, kamen nebo krbu.
